Ačkoli SIT brzy oslaví své pomyslné druhé narozeniny a mnoho našich studentů se již může těšit ze zaslouženého nově získaného statusu “úspěšný absolvent prvního ročníku”, stále je náš program na FEL nováčkem. Není pro to na škodu zjistit, jak se věci měly na samém začátku a objasnit si, jaká vize za SIT stojí. Rozhodli jsme se proto vyzpovídat toho nejpovolanějšího – garanta programu SIT doc. Ing. Jiřího Vokřínka, Ph.D.. Několik odpovědí jste už jistě zhlédli ve videomedailonku a nyní přinášíme souhrn všech zvídavých otázek a vyčerpávajících odpovědí ve formě článku.  

Jak vznikl program SIT, jaký má za sebou vývoj?

Program SIT vznikl  na základě existujících programů – zejména bakalářského programu Softwarové technologie a management. Stáli jsme před úkolem program zmodernizovat, zaměřit a připravit ho tak, aby odpovídal potřebám praxe – potřebám firem, které žádají naše absolventy. Zároveň jsme se snažili postavit program, který by měl smysl jako bakalářský – aby to nebyla pouze “půlcesta” k magistru, ale ucelený bakalářský smysluplný program. Naším cílem bylo, aby každý absolvent programu SIT měl všechny znalosti hodné softwarového inženýra a byl připraven na okamžitý nástup do praxe – rozuměl všem potřebným technologiím, procesům výroby softwaru a byl zapojitelný do práce v týmu v moderních společnostech. Zároveň jsme ale nerezignovali na kvalitu bakalářského studia hodnou Elektrotechnické fakulty a možnost navázat v některém z magisterských programů.

 

Zmiňoval jste potřeby firem – jaké jsou, dokázal byste je nějak popsat?

My jsme si na začátku, ještě než jsme sestavili tento program, mapovali potřeby kompetencí znalostí, technologií, které mají potenciální zaměstnavatelé našich absolventů. Z toho jsme si sestavili matici potřeb, které jsme identifikovali na základě dotazníků nebo rozhovorů a vybrali jsme z nich ty, které nám přišly relevantní k tomu, aby byly součástí studia na vysoké škole. Na závěr jsme k nim přidali různé prerekvizity, aby bylo studium ucelené a nechybělo nic, co by se očekávalo od člověka s titulem z elektrotechnické fakulty.     

Když jste vybírali klíčové dovednosti, které by měl softwarový inženýr mít, podle čeho jste se rozhodovali a jaká byla finální volba?

První kategorií, na kterou jsme se rozhodli klást důraz, jsou soft skills, které v běžné výuce nejsou tolik akcentovány. S tím souvisí práce v týmu, schopnost prezentovat svoje výsledky a dobře si plánovat práci, což neodmyslitelně patří k profilu softwarového inženýra. Druhou kategorií jsou kompetenční znalosti – dobrá znalost programování, datových struktur, programovacích jazyků. Vybrali jsme tři programovací jazyky, které studenti projdou – lehký úvod do Pythonu, Java, C – tak aby byli schopni orientovat se v programovacích jazycích, databázích apod.

Mluvíte o znalosti programování – co se očekává od zájemce o studium na SIT?

V podstatě se nevyžaduje žádná předešlá znalost – víme, že ze středních škol studenti nemusí přijít vybaveni znalostí programování. Před začátkem 1. semestru pořádáme kurs, kde se studenti mohou velice intenzivně seznámit se základy programování, připravit se na úvod studia a trochu si srovnat “handicap”.

V prvním semestru pokládá všem pevné základy programování předmět “Základy algoritmizace” tak, aby všichni měli alespoň nějakou minimální praxi.

Na druhé straně se mezi uchazeči najdou i studenti, kteří s programováním zkušenosti mají, mají už nějaké návyky. Někteří z nich mají bohužel špatné návyky – i to je potřeba “srovnat” a studenty přeorientovat na “vyšší level” schopnosti programovat.

V druhém semestru se k základním znalostem přidá také praktická aplikace programování. V předmětech Programování v Javě a Databázové systémy si studenti již prakticky zkusí práci v týmu a vývoj aplikace.

Řekl bych, že pro ty studenty, kteří nemají předchozí znalost programování je to možná trochu náročnější, ale mají od nás plnou podporu a pokud mají chuť, motivaci a špetku talentu na programování a algoritmy, je to určitě zvládnutelné.

 

 

Jaký je váš pohled na praxi při studiu?

To je složitá věc – pozitivní i negativní. Denní i kombinované studium je práce na plný úvazek. Každý student samozřejmě potřebuje na přípravu jiné množství času, ale studium na SIT není o nic jednodušší než jiné programy na naší fakultě. Studenti bez předchozích znalostí mají většinou “plné ruce práce”. Na druhou stranu pokud studenti předchozí znalosti mají nebo studium dobře zvládají, dost často pracují v IT oboru už při studiu, přičemž si práci většinou flexibilně řídí tak, aby studium zvládali. Rozhodně je třeba brát studium jako tu hlavní prioritu. Výhodou je, že praxe našich studentů při studiu je často doplňkem ke studiu, protože už nabývají zkušenosti u svých budoucích potenciálních zaměstnavatelů. Když mluvíme o praxi, samozřejmě mám na mysli odbornou praxi – práci, kterou budou možná nebo velice pravděpodobně dělat po skončení studia. Zapojují se do vývojových týmů, testování, drobného programování a podobně. Naši studenti díky této synergii se studiem mají výhodu – stáží v odbornosti je dost, nečeká je práce v supermarketu nebo za barem. Nemusí ani pracovat ve firmách – příležitost k rozvoji je i přímo na univerzitě. Nabízíme mnoho stážových programů a možností zapojit se do výzkumných projektů, které na škole jsou.

Čím se SIT vyznačuje od ostatních programů?

Myslím, že hlavním rozdílem oproti jiným programům je to, že je opravdu jen bakalářský (ačkoli to nezavírá cestu magisterskému vzdělání), ale je koncipován jako ucelený. To znamená na konci bakaláře je vzdělání hotové a je v oboru softwarového inženýrství kompletní – není to nedodělané nebo jen mezistupeň.

Zároveň je takto studium koncipováno rok po roce – v každém roce roste stupeň kompetence. Po každém absolvovaném semestru má student nějakou ucelenou znalost. Tyto znalosti se střádají a po šestém semestru je student plně připraven nastoupit do softwarové firmy.

 

Co když bude chtít student pokračovat v magisterském studiu, co to pro něj znamená a jaké možnosti se nabízí?

Když bude student chtít pokračovat v magisterském programu, může si vybrat navazující studium v jakémkoli příbuzném oboru – na naší fakultě je to zejména Otevřená informatika, kde běžně studenti z předchozího programu Softwarové technologie a management studují, stejně jako studenti z jiných škol. Je možná potřeba doplnit si některé předměty, které na bakaláři nebyly a jsou pro magistra důležité – např. nějaké informatické předměty, možná matematiku. Co se algoritmizace a programování týče, jsou absolventi SIT plně vybaveni. Pokud si ale na magistru vyberou například studium počítačové grafiky, pak je dobré specializovat se na počítačovou grafiku už při výběru zaměření na SIT v třetím ročníku, aby jim nechyběly prerekvizity.

Pokud se studenti v průběhu 2. ročníku rozhodnou, že by chtěli v magisterském studiu pokračovat, mají dost času se na studium připravit. Není nutné zoufat ani v případě, že rozhodnutí přijde později – například na magisterských programech OI je v prvním semestru část předmětů volitelná, takže lze prerekvizity bez problémů dohnat. 

 

Jaký byl podnět k tomu, aby na FEL vznikl nový program orientovaný na software?

Je o to enormní zájem. Česká republika má vysokou reputaci co se týče softwarových systémů, máme tu dvě světové firmy na počítačovou bezpečnost, spoustu firem vyvíjejících software, počítačové hry. Kvalitní programátor/kvalitní softwarový inženýr je silně nedostatkové zboží na celém světě. Fakulta tímto reaguje na poptávku po těch specifických znalostech, dovednostech a skillech, které by měli studenti mít, aby mohli pracovat v softwarových týmech. Proto vznikl praktický bakalář, který se na toto zaměřuje a já si troufám říct, že v tom nedělá kompromisy – je opravdu zaměřený na ty praktické absolventy, kteří budou schopni dělat velice kvalitní software.

 

Má nějaký přínos to, že se softwarové inženýrství vyučuje právě na FELu?

Výuka SIT na FELu má řadu výhod. Tyto výhody mají dva hlavní rozměry.

První z nich jsou pedagogové. Není pedagog, který by učil jen na SIT nebo jen na OI nebo KYR. Pedagogové působí napříč všemi programy podle své odbornosti, to znamená i na programu SIT. V bakaláři studenty učí odborníci, kteří mají plný profil na to, aby učili i magisterské programy na FELu jakožto vědecké a výzkumné fakultě. To je aspekt, který jiné fakulty nebo školy nemají. FEL jako takový má navíc výborný poměr vědců/pedagogů na studenta. To znamená, že jakmile se dostanete k bakalářské práci, dostanete se do nějakého odborného týmu k nějakému školiteli, má na vás dost času. Většina bakalářských nebo magisterských prací jsou navíc témata, která se týkají silných výzkumných základů a projektů, kterými se fakulta skutečně zabývá. Vaše práce tedy “nebude zbytečná” – můžete dělat aplikaci, která se skutečně využívá například na robotech nebo umělé inteligenci.

Druhý aspekt, který je na FELu důležitý, je horizontální propustnost. Fakulta elektrotechnická je rozprostřená mezi elektrotechnikou a informatikou a v obou těchto směrech nabízí poměrně širokou škálu programů, oborů a zaměření. Byť budete studovat software, máte možnost zapsat si volitelné předměty týkající se hardware a spolupracovat s katedrami, které mají vysokou odbornost například v telekomunikacích, slabo/silno proudu, měření, radiotechnice a podobně. Možnost studovat jakýkoli předmět z fakulty a pracovat v jakémkoli týmu na fakultě je otevřená. Troufám si říci, že kvalitní programátor nebo člověk, který je schopen řešit softwarové problémy, je uplatnitelný v podstatě ve všech oborech.

 

Proč jste se rozhodl přijmout roli garanta programu SIT?

To jednoduchá otázka. Když jsme program sestavili a poslali do akreditace, kterou jsme bez problému získali, tak jsem se podíval na studijní plán a řekl jsem si “Tohle jsem měl studovat, když jsem byl na vysoké škole”. Za mě takovýto program nebyl, když já jsem studoval (už to pár let je), čistě informatické programy prakticky neexistovaly. Dnes už existuje spousta informatických programů, ale jsou informatické – nejsou softwarové. A já, když jsem přišel ze střední školy, chtěl jsem dělat programy, chtěl jsem dělat software a tohle je přesně program, který bych si vybral, kdybych si měl teď vybírat.

Jaké nastaly změny od vašich studií na vysoké škole oproti tomu, jak se učí teď na SITu/FELu?

Zásadní změnu od mých studií vnímám v rozvržení studia a studijního plánu na programech. Když jsem studoval, měli jsme jedenáct semestrů, tedy pět a půl roku inženýrského studia. Fakulta elektrotechnická měla jeden jediný studijní program, který se dělil na obory v druhém ročníku. Všichni studenti nastoupili a čekali, jak se v druhém ročníku povede rozřadit studenty do oborů podle preferencí. Znamená to, že ty první dva semestry byly stejné pro všechny.

V dnešní době už to tak není, programy jsou samostatné a studenti jsou od začátku profilováni pro cílenou odbornost. V informatice také došlo k rychlému vývoji, takže už si nemůžeme dovolit “ztratit” semestr nebo dva nějakým obecným vzděláním. Dvacet let vývoje musíme vměstnat do jednoho programu a neztrácet tempo ani v dalších letech. Program musí být dynamický, musí se velice rychle adaptovat a nemůže si dovolit mít v plánu předmět typu “takto se to vždycky učilo, tohle musí každý elektrotechnik znát”, na to není kapacita. Každých deset let vývoje stačí na přidání minimálně jednoho předmětu – s tím je potřeba rychle pracovat a umět se přizpůsobit cílové poptávce.

Při sestavování studijního plánu předmětu jsme si nejdříve sestavili seznam kompetencí a cílových vědomostí a až potom jsme slučovali vědomosti do jednotlivých předmětů. Až po sestavení studijního plánu jsme začali hledat existující předměty tak, aby se daly použít. Není žádný předmět, o kterém bychom už na začátku věděli, že bude zařazen do plánu – každý předmět si musel své místo “obhájit” a měl-li smysl, přežil do další generace programu.

 

Komu byste SIT doporučil?

Určitě především studentům, které láká praktická stránka věcí. SIT je správná volba pro všechny, co chtějí porozumět jak věci fungují, zároveň si to chtějí “osahat” a je pro ně výzvou řešení mnohdy zapeklitých problémů. 

 

Komentáře

komentářů